"Pohovor", 2009 / fotografie, 100 x 90 cm
"Věci se začínají lepšit (PF 2014)", akryl na plátně, 70 × 50cm, 2014
" * ", akryl na plátně, 50 × 70cm, 2014
"Guernica", fotografie, 150 × 100cm, 2003, Zapůjčeno pro „Zrcadlo přírody„, Expo 2005, Aichi, Japonsko (ani tuto fotografii mi česká kancelář Expa 2005 nevrátila)
"Slunce", 2011, fotografie, 48 x 70 cm
"Ovládání", 2003 / fotografie, 235 x 185 cm. Zapůjčeno pro „Zrcadlo přírody„, Expo 2005, Aichi, Japonsko (fotografii mi česká kancelář Expa 2005 nevrátila)
"Pevně v rukou", 2011 / fotografie, 8 x 11 cm
"Doplňek", 2009, realizace k sam. výstavě "Život a dílo Josefa Predátora“ Galerie NoD, Praha / travní koberec, ocel, vodítko na psa
"Animace", 2002 / počítačka bankovek, papírková animace - cca 100 rozkreslených fází
"Archeologie", 2003, instalace v důlním komplexu LKAB, Kiruna, Švédsko / elektrické prodlužovací kabely
"Archeologie", 2003, instalace pro „I. Prague Biennale", Národní galerie, Veletržní palác, Praha / elektrické prodlužovací kabely
"Když nevím, tak se zeptám, zeptala bych se, ale nevím koho", 2003, stejnojmenná samostatná výstava v Galerii Home, Praha / otočné ocelové kolo, ložiska, polyuretan, písek, d cca 300cm / foto: z archivu redakce časopisu Umělec
"Prázdný vzor", 2009 / fotografie 90 x 60 cm
"Ropa" , popis viz. předchozí foto.
"Barvy naší jeskyně", 2003, II. Zlínský salón mladých, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně / vosk, parafin, různé materiály /
"3D xerox", 2002 / papírové xerokopie ručníků, věšák, voda Oblíbená umělecká disciplína, kdy "něco" je "něčím jiným".
"Už to umím", 2009 / fotografie, 100 x 100 cm
Veřejné čtení veřejné diskuze - inscenace čtení diskuzního fóra, které proběhlo na serveru Rodina.cz, v reakci na můj dotaz „Jak vysvětlit dítěti, že jsme predátoři?“. čtení bylo součástí mé výstavy „život a dílo Josefa Predátora“ v NoD v pražském Roxy. Svůj "dotaz" jsem psala již se záměrem číst jeho reakce veřejně, tento záměr jsem ale nezveřejnila. Jedinou přispěvatelkou do diskuze, která o něm věděla, byla moje tehdejší kolegyně vystupující pod nickem "anetata". Protože jsem chtěla vyvolat rychlou diskuzi, je poslední třetina článku výrazně emočně zabarvená. Jakkoli je ale jazyk diskutujících na Rodině deformován naužíváním zdobnělin a novotvarů tématicky příslušných rodičovství, přes všechno to ťutání jde o výrazný vzorek společnosti, který rozhoduje o podobě budoucí generace. Tou podobou myslím vše (nepracuji s absolutními hodnotami), co jen může ovlivnit žena v množném čísle. Od množství v populaci zastoupených osob s vrozenými vadami, přes zvyky, které budeme dodržovat, až po to, co budeme mít k večeři. / foto: Milan Mikuláštík
Velký formát
O prázdninách jsme se s kamarády bavili o vznášedlech. Probírali jsme hlavně nedořešené problémy s brzděním, které brání většímu uvedení na trh. To, že došlo až k řešení tohoto problému, jsem ze svého laického pohledu považovala za velký úspěch. říkala jsem si, bože tak ono to skutečně lítá. Nakreslila jsem si vlaštovku s klukem posazeným mezi křídly, šlo spíš o vizualizaci přání než o plánek, ale už mě to nepustilo. Uvažovala jsem asi takto: velká vlaštovka by mohla letět daleko a hodně unést. Během dovolené se mi jeden známý zmínil o někom, kdo si poskládal velkou papírovou loď a skutečně s ní doplul tam, kam chtěl. Spekulovali jsme o možné impregnaci papíru, terpentýn, vosk? Cokoli. Je to ale potom ještě papírová loďka? Uvědomila jsme si, že chci, aby moje velká papírová vlaštovka, byla (až na ty rozměry) skutečně obyčejná papírová vlaštovka. Ze staré papírny z Vraného jsem si potom přivezla různé druhy i velikosti papírů a začala jsem skládat vlaštovky. Můj syn z nich měl velkou radost, manžela zajímalo, jestli s tím dokážu někomu vypíchnout oko, nebo urazit hlavu. Při následujících pokusech jsem zjistila, že ani jedno není možné, vlaštovka téměř nelétala. Předělávala jsem tvar, zkoušela jsem nové vlaštovky jinak, skládala jsem i podle nejrůznějších návodů z internetu, ale ona pokaždé jen dopadla kousek přede mne. Pouštěla jsem ji z vyvýšených míst, ale i nesložený list papíru letěl líp. Protože postupem času už začínal být syn z neú spěšných pokusů nešťastný, složil mu manžel vlaštovku z papíru A4. Letěla rovně skoro osm metrů. / foto: Pavel Ryška
"Zahrádka pro krtka" akce uskutečněná v rámci festivalu Muzika Paka 2007, v Nové Pace, volně navazovala na práci "Krteček" / kniha Krtek ve městě, kýbl, lopata / foto z archivu festivalu Muzika Paka 2007
"www.numarulDVS.info" - v překladu z rumunštiny "www.VaseCislo.info," 2006, Billboart gallery, České centrum, Bukurešt / bilboard, webové stránky obsahující pouze počítadlo jedinečných přístupů. / foto: z archivu Českého centra v Bukurešti
"Adam a eva, nový den" 2006 / fotografie 300 x 300 cm
Na mé samostatné výstavě „Brainstorm„ v Bratislavské Bast´art gallery (2007) jsem pronajala místo k popisce svého obrazu Jánu Vasilkovi. Jeho popiska zněla " Moje malby sů lepšie www.janvasilko.euweb.cz"
"Ropa, slunce, orchideje - přestava středoevropana o ráji" Instalace na výstavě Shadows of humor, BWA, Warszawa, 2006 / dva panely solária, dva druhy plexi - UVB propustné a UVB nepropustné, časový spínač, varování o záření, sluneční brýle, orchidej, plastové lahve, betonová suť, tekutina...
"Sněhulák" 2004 / malba, akryl na plátně, 198 x 150 cm, soukromá sbírka
Vytvořeno pro sam. výst. „Život a dílo Josefa Predátora“, 2009, Galerie NoD, Praha. U obrazu byla umístěna žádost: "Prosím pomozte mi domalovat obraz! Chtěla jsem, aby v krajině stálo dětské hřiště a jeden z jeho hracích prvků měl vypadat jako dřevěná maketa rakety na odpalovací rampě. Okolí měl halit šerosvit. Potom jsem ale nedokázala namalovat městskou industriální krajinu a poté už ani normální krajinu. Rampa vypadala odporně. Jediné co se mi líbí, je nebe." Podle odhadů kurátora výstavy a kustodů se v průběhu výstavy na obraze podílelo cca 30 návštěvníků.
"Unisex", 2002, Kuchyňská linka vytvořená podle propozic minigolfového hřiště, instalováno v GHMP pro Bienále mladého umění Zvon 2002 / kuchyňský linka, schůdky / foto: Martin Polák
"Špíz", špejle, chleba, rohlíky, z výstavy "Denní tik" v Pražákově paláci MG, 2017, foto archiv MG
Vždycky když mám tendence "nechápat" jak může být někdo "tak neschopnej" že je chudej, tak si snažím vzpomenout si, že jsem kdysi chodila na Palmovku do parku trhat ostružiny, abych měla co dát do piškotové buchty ze tří vajec, půl kila mouky, lžičky cukru a kypřícího prášku, toho jedinýho, co nám zbylo v kuchyni. Tady tu fotku jsem dělala v době, když jsem řešila, jestli ty koblihy koupím v pekárně za rohem nebo v Albertu, a Albert vyhrál, protože je měl v akci. Dám si ji na pozadí plochy, protože hrozně často zapomínám, jak moc to tehdy bylo SOS.
"Mrak, doplněk do zahrad francouzského typu", 2009, realizace pro L´art contemporain en Europe, areál sídla Domaine Pommery, Reims, Francie / voda
"Finally, I can play with children", vtip pro žurnál vizuálního humoru Maťej, 2013
"Mrak" realizace pro VI. bienále mladého umění Zvon 2008, GHMP – Dům U Kamenného zvonu, Praha / dým / foto: Martin Polák
"Spotřebiče" 1999 / dřevo, žárovka i závit v "životní velikosti"
"Přírodní náhražka umělého vánočního stromku" 2004 / kovová síť, hlína, travní semeno, tráva, květináč
Skica k vytvoření mobilního umělého kopce - "Doplňku", 2008
"Momentky". Diplomy mé, mých kamarádů, příbuzných a známých, vystavené v Galerii Národní technické knihovny na výstavě „Fenomén hra“, Praha, 2010 / foto: z archivu Národní technické knihovny
